Má dnes vůbec cenu mít děti?
/reflexe praktikujících křesťanů/
Mít děti je obrovské požehnání. Je přirozeným důsledkem manželského svazku. Pamatuji si živě, co jsem prožívala, když jsem zjistila, že čekám děťátko. Připomínala jsem si odpověď Marie na andělské navštívení- „Staň se mi podle tvého slova.“ V průběhu těhotenství jsem si četla přenádherná slova z Žalmu 139:13-17 o tom, jak Pán tkal náš život v matčině lůně a věděl o každičké části našeho těla. Jsem zvídavý člověk a protože se mi do rukou dostaly chytré knížky, četla jsem si, co se v kterém týdnu těhotenství v životě plodu odehrává, co se tvoří nového a na co bych jako nastávající maminka měla dát pozor. Jako maminka jsem přemítala o životě Abrahama a Sáry, o neplodných párech, které nikdy neměly nebo nebudou mít vlastní děti, nebo o těch, kteří se dočkali splnění Božího zaslíbení a dětí se dočkali. Jako nevěřící jsem přemítala o příběhu marnotratného syna (jenom místo syna jsem si tam dosadila dceru) a potom se mi několikrát ještě objevil v mysli, když už jsem byla maminkou. Každý z nás máme v Bibli někde nějaká místa, kde jako rodiče čerpáme posilu, získáváme nadhled a hledáme tam Boha a pak přemítáme, jak vše hovoří do naší situace.
Co se týče rodičovství všeobecně, je možné říci, že děti jsou Božím darem, že rodičovství je nádherné i obtížné, že Bible nám žádný dobrý výsledek nezaručuje, ani v případě, když jsme dobrými rodiči a milujeme zdravou láskou. Někdy se stane, že nic jiného než výchova dítěte není pro maminku důležité. Někdy si myslíme, že chyby našeho dítěte zobrazují naše vlastní chyby (ale ještě že známe z Bible knihu Job, kde se dočteme, že problémy člověka nemusí vždy svědčit o hříchu). A někdy jsou naše vyhlídky a naděje zamlžené a ztrácíme veškerou odvahu. Je třeba si připomínat, že těžkosti mnohdy nepíšou poslední kapitolu našeho života. Pán může také někdy mlčet, však i my někdy necháváme své děti chvíli čekat. Naším úkolem bude vštěpovat svým dětem Boží hodnoty, svítit jim na cestu, poskytovat jim prostor, kde budou moci dělat chyby i správná rozhodnutí. Budeme se učit o Boží lásce k nám. Boží otcovskou lásku se v rodičovství naučíme chápat v úplně nových rozměrech. Budeme toužit po dobru svých dětí, budeme se za ně modlit, budeme se učit sebeovládání, správným reakcím, novým způsobům, jak prokazovat lásku, budeme hledat cesty, jak ji naše děti přijímají. Každé dítě je jiné, takže čím více jich budeme mít, tím větší pole působnosti získáme. Často nás láska bude bolet. Někdy si myslíme, že dětem předáme jen to dobré, naše hodnoty, ale stane se, že při nich uvidíme, že po nás jen opakují naše chyby a našim hodnotám, očekáváním a snům jakoby vzdorují. V tomto bodě se učíme o srdci Pána Boha, které je široké, překypuje láskou ke svým maličkým, kteří nesou Jeho jméno a podobu. Pocítíme Jeho bolest (Iz. 1:2) i Jeho radost, kterou má ze svých dětí. Budeme se učit i o nás samotných, o svém srdci. Někdy budeme muset dát i pozor na varovné symptomy- třeba se z nás stane jen uzlíček pochroumaných nervů, nebo začneme na děti křičet nebo nebudeme svou rodičovskou autoritu uplatňovat v lásce (je to tak, protože jsem tak řekla!) a budeme muset přehodnotit svůj dosavadní životní styl a znovu hledat moudrost. Budeme toužit po Božím vedení, po Jeho pomoci, budeme potřebovat Jeho sebeovládání a vhled.
A nyní pár námětů k tomuto tématu.
Výchova zvířete- domácího mazlíčka je pro rodičovství také podnětná. Jak učíte pejska, aby si sedl, stoupl, „žebral“, nelezl na gauč? Bude se před vámi rozvalovat s pocitem bezpečí a nosit vám pantofle a nechá se od vás pohladit, když jej budete jen trestat a přivádět jej k slzám? Nepotřebuje i pejsek pochválit a dostat odměnu, když dělá pokroky? A tak i pro dítě je moc důležité, když cítí, že je o něj dobře postaráno, když je někdo povzbuzuje, tráví s ním čas, dělá s ním věci, které má rádo, drží je, objímá je, dělá pro ně různé věci, které svědčí o lásce k němu. Děti potřebují nejen lásku, ale také hranice, které budou ochraňovat jejich svobodu a ukazovat jim na to, že rady Božího Slova nám byly darovány, aby naplnily naše nejhlubší touhy a potřeby. Můžeme si s nimi povídat třeba o knize Přísloví- Pán zde neapeluje pouze na Boží autoritu, ale dává nám zde podněty a duchovní vhled. Snažíme se dávat dětem dobré důvody a motivaci k tomu, aby se dobře rozhodovaly. Děti potřebují zakoušet, jak tyto důvody a stimuly naplňují jejich potřebu potěšení, důležitosti, svobody a ocenění. Kdybychom jim toto neposkytli, mohli bychom „provokovat svoje děti k hněvu.“ (Ef. 6:4).
Učíme je žít podle smlouvy. Říkáme jim, co se stane, když si zvolí dobrou cestu, a co se stane, když si půjdou po svém. Necháme je zakoušet následky. Jasně jim ukážeme, co mohou očekávat a během jaké doby. Ušetří nám to čas- přestaneme opakovat sami sebe, přestaneme si stěžovat a rýpat. Budeme kulturní ve svých očekáváních.
Součástí rodičovské péče je i přivádět děti k slzám. Jedná se o nadčasovou moudrost Bible. K připomenutí pár veršů: „Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.“ (Př. 13:24), „Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt!“ (Př. 19:18), „Vězí- li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí.“ (Př. 22:15), „Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce.“(Př. 29:15), „Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.“ (Př. 29:17),„Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nezdá nikdy příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnosti těm, kdo jí prošli.“ (Žid. 12:11).
V krátké perspektivě je mnohem jednodušší vyhovět svým dětem než se smiřovat se zuřivostí a slzami a stížnostmi. V krátké perspektivě je to bolestivé. Ale dlouhodobě je taková milující, vhodná a občasná korekce nezbytná jak pro dobro dítěte, tak i pro pokojnou rodičovskou mysl. Když děti pláčou, ať je to vždy kvůli naší lásce a ne kvůli našemu sobectví. Nedávejme svým dětem důvod k tomu, aby říkaly: „Jste ke mně nespravedliví. Nenasloucháte mi. Požadujete po mně více,než vám mohu dát. Nikdy nejste spokojení. Přeháníte svou reakci, když něco udělám špatně. Odmítáte si připustit, když něco uděláte špatně. Nemohu se s vámi domluvit. Pořád měníte, co jste řekli. Používáte pouze svou autoritu. Jste tvrdohlaví a nepředvídatelní. Nikdy nevím, kdy vybuchnete hněvem. Bojím se vás. Měli byste mě ochraňovat. Nenávidím vás, když kvůli vám musím brečet.“
Rodičovství jako práce farmáře. Rodičovství je v mnohém podobné obdělávání, vykopávání, hrabání a sázení. Je to odpleveĺení a kultivace a zavlažování a potom čekání na úrodu až do doby žní. Někdy se dočkáme velice hojné úrody, jindy může být stižena různými chorobami. Dobrý farmář nenadužívá svůj výdělek. Je odborníkem na to, co pěstuje, všecko, co je jeho, zná jménem- zná, co která rostlinka potřebuje. Je to pokorný člověk. Je pracovitý, všímavý a pohotový. Tak i rodič čeká na úrodu a odměnu- ne pro výsledky, ale pro milující výživu, kterou svým dětem dává. Nebude urychlovat růst, bude si vědom rodičovství jako dlouhodobého procesu. Výsledky dává Pán.
Rodič přijímá úlohu kněze. Můžeme si připomenout příběh o knězi Élím, kterému byl svěřen do péče syn Samuel. Měl jej vychovávat jako dítě oddělené pro Pána Boha. Viz 1. Samuelova 1:24- 2:21. Stejně tak i nám jsou naše děti darovány, abychom je vychovávali pro Pána. Kněz má být soucitný, chápavý, vždyť zná, že i on podléhá slabosti. Nedává žádný smysl očekávat, že naše děti budou lepší, než jsme byli my. Můžeme toužit po tom, aby se rozhodovaly lépe než my. Možná se modlíme, aby byly moudřejší než na svůj věk mohou být. Ale my jsme nebyli vždycky tak moudří a úžasní. Byli jsme na tom tak, jak jsou na tom teď naše děti. Byli jsme stejně tak hloupí a krátkozrací, stejně tak naivní. To, co jim můžeme nabídnout, není dokonalý příklad, ale soucitné, chápavé, vlídné srdce, které jim bude vždy vycházet vstříc v lásce a povede je k Bohu, jejich nebeskému Otci.
Ovoce Ducha Božího v rodičovství. „Ovocem Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme- li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.“ (Gal. 5:22- 25). Sílu pro dobrou výchovu čerpáme u Pána. Nejsme dokonalí, nepocházíme třeba z dobře fungujících rodin, pak pro posilu a moudrost jdeme za Pánem. Nespoléháme se na sebe a své ideály, ale ponecháváme prostor Bohu a dostáváme vlastnosti, které nejsou pro nás přirozené. A tak spíše než pouhou snahou a vyčerpaností budeme vedeni nadpřirozenou láskou, spíše než pesimismus budeme v srdci chovat dobrý smysl pro humor, spíše než úzkostí se budeme prokazovat tichým duchem, laskavostí než sobectvím a lakotou, dobrými motivy a úmysly spíše než sobectvím. Budeme dbát na dodržování slibů a neporušovat vlastní slova. Spíše budeme jemní než tvrdí a hrubí. Budeme kontrolovat své chování.
Hledáme chvilky vhodné pro vyučování. Je dobré zmínit, že je třeba být vynalézaví, když chceme děti něco o Bohu a životě s Ním naučit. Měli bychom znát cestičky, jak otevírat dětská srdce. Používáme hádanky, názorné lekce, dramatizace, obrázky se slovy, každodenní situace. Děti se stávají aktivními účastníky v jejich vlastním učení. Jsem ráda, že spoustu užitečných věcí se děti dozvídají také v nedělní školičce ve sboru. Míváme ve svých rodinách rodinné pobožnosti. Plánujeme čas, kdy svým dětem něco dobrého sdělit. K takovým vášnivým diskusím nad životem často dochází v nějakém nevšedním okamžiku- jste s dítětem sami, máte čas jen na něj a jste spolu třeba na rybách, na kole, na nějakém výletě, či na procházce v lese, u řeky, povídáte si společně u jídla (na to je třeba, abychom jeden na druhého uměli počkat a jedli skutečně pospolu) nebo jen tak před spaním se krátce zastavíte obzvláště s menšími dětmi nad tím, co se jim přes den nejvíce líbilo a co se jim třeba nelíbilo, zkusíte s nimi jejich náladu nějak pojmenovat, krátce se pomodlíte a s veršíkem z Bible a krátkou modlitbou uložíte dítě ke spánku.
Umíráme na tisíckrát. Umíráme sami sobě. Jsme často vyčerpaní, ustaraní. Maminka dává nejlepší roky svého života kojencům a batolatům, které nepřetržitě vyžadují její pozornost. Tatínek se učí dávat prostor svému synovi. Učíme děti svobodě, jsme trpěliví, dáváme jim k růstu tolik času, kolik potřebují. Denně se za ně modlíme. Modlíme se i za sebe. „Udělej Pane cokoli, co přitáhne mé děti k Tobě a ke zralosti ve víře a lásce. Pane, učiň vše, co to vyžaduje.“ Dobré rodičovství je výsledkem charakteru, který je podoben Pánu Ježíši Kristu.
Připravujeme se na prázdné hnízdo. Když děti odcházejí z domova, nemusí to být pro rodiče vůbec lehké. Je třeba pamatovat na to, aby manželé měli spolu důvěrný vztah, na kterém oba pracují a jsou si jeden druhému tím nejbližším pozemským přítelem. Mějme na paměti, že zralost je lepší než nezralost, nezávislost lepší než závislost a den odchodu lepší než den příchodu na svět. Až děti odejdou, bude nás to více či méně bolet, ale pokud nacházíme potěšení a pokoj v Pánu Bohu samotném, pak dětem budování jejich nového hnízda velice usnadníme a sobě ušetříme bolest.
Mít zpoždění je lepší než nikdy. Žijeme den za dnem. Pokud se chceme svým dětem za něco omluvit nebo jim poprvé v životě říct, že je máme rádi, udělejme to hned teď. Pokud jsme byli špatnými rodiči a naše děti již vyrostly, omluvme se jim, řekněme jim o své lásce k nim. Pokud už děti odešly, můžeme svým naslouchajícím uchem pomoci někomu jinému, poučíme se z vlastních chyb.
A otázka na konec- čí jste dítě? Jsme dětmi Pána Ježíše.
Je tedy dobré mít děti v dnešní době? Boží hodnoty jsou nadčasové, Jeho pomoc je stále nablízku. Rodičovství z nás dělá skromné lidi, kreativní, vynalézavé tvory. Vyžaduje oběť a sebeovládání, důvěru v Boha. Dobrý rodič se modlí a hledá moudrost v Bibli. Ve které jiné škole dostanete tolik praktických vědomostí jako ve škole rodičovství? Výhody- když Pán v Bibli říká, že máme být jako děti, můžeme se od nich učit, když je máme. Jak je to možné, že tuto schopnost v průběhu času ztrácíme? Nebát se ničeho, být spontánní, jednu chvíli plakat a pak se hned zase smát? Umíte hrát s dětmi jejich hry? Při nich se ukazuje naše láska. Rodičovství je rovněž velké dobrodružství víry, naše láska dostane nové rozměry a taktéž naše pochopení Pána Boha. Žena má v Bibli zaslíbení, že bude spasena jako matka. Pro muže není nic lepšího, než mít potomky, kteří ponesou jeho jméno. A pro děti je jejich ozdobou otec. Hledejme v Bibli Boží zaslíbení pro svůj život, vyhlížejme je, modleme se za ně s tichou důvěrou. Nikdy není pozdě. Co ve svém životě očekávám od Pána Boha? Jací jsme byli jako děti?