Kněžství podle Církevního práva
Kán.1008
Svátostí svěcení se z Božího ustanovení někteří věřící, označeni nezrušitelným znamením, stávají posvátnými služebníky, kteří jsou zasvěceni a určeni, aby každý podle svého stupně, v osobě Krista – Hlavy vykonávali úřad učit, posvěcovat a vést a tak pásli boží lid.
Kán.1009
§ 1. Stupně svátosti svěcení jsou: biskupský, kněžský a jáhenský.
§ 2. Svátost svěcení se uděluje vkládáním rukou a modlitbou svěcení, kterou pro jednotlivé stupně předpisují liturgické knihy.
Udělení svátosti svěcení a její udělovatel
Kán.1010
Svátost svěcení se uděluje při slavení mše v neděli nebo v zasvěcený svátek; z důvodu pastoračních lze ji také udělit v jiné dny, i všední.
Kán.1011
§ 1. Svátost svěcení se zpravidla uděluje v katedrále; z pastoračních důvodů se může udělit v jiném kostele nebo kapli.
§ 2. K udílení této svátosti se pozvou duchovní a jiní křesťané, aby se zúčastnil co největší počet.
Kán.1012
Udělovatelem svátosti svěcení je řádně vysvěcený biskup.
Kán.1013
Vysvětit někoho na biskupa smí biskup pouze tehdy, když je jisté, že k tomu dal papež příkaz. Kán. 1014 – Pokud Apoštolský stole neudělil dispenz, přibere si při biskupském svěcení hlavní biskup světitel alespoň dva spolusvětící biskupy; je velmi vhodné, aby jmenovaného světili spolu s nimi všichni přítomní biskupové.
Kán.1015
§ 1. Na kněze nebo na jáhna může být někdo vysvěcen buď od svého vlastního biskupa nebo na základě zákonné pověřovací listiny pro vysvěcení.
§ 2. Vlastní biskup, kterému nebrání spravedlivý důvod, světí své podřízené sám; podřízeného východního obřadu může dovoleně světit jen s papežským dovolením.
§ 3. Kdo smí dát listinu pověření k přijetí svěcení, smí také tato svěcení sám udělit, jestliže je biskupem.
Kán.1016
Vlastním biskupem pro jáhenské svěcení těch, kteří hodlají patřit mezi světské duchovenstvo, je biskup diecéze, v níž má svěcenec kanonické trvalé bydliště, nebo diecéze, k níž hodlá svěcenec patřit; pro kněžské svěcení světských duchovních je jím biskup diecéze, do níž byl svěcenec jáhenstvím včleněn.
Kán.1017
Mimo své vlastní území může biskup udělit svátost svěcení pouze s dovolením diecézního biskupa.
Kán.1018
§ 1. Listinu pověření k vysvěcení mohou vystavit pro světské svěcence:
- vlastní biskup, o němž v kán. 1016;
- apoštolský administrátor a se souhlasem sboru poradců administrátor diecéze; se souhlasem rady podle kán. 495, § 2 apoštolský provikář a apoštolský proprefekt.
§ 2. Administrátor diecéze, apoštolský provikář a apoštolský proprefekt nevystaví listinu pověření k vysvěcení těm, jimž odepřel udělit svátost svěcení diecézní biskup nebo apoštolský vikář nebo apoštolský prefekt.
Kán.1019
§ 1. Vyššímu představenému duchovenské řeholní společnosti papežského práva nebo duchovenské společnosti apoštolského života papežského práva přísluší vystavit listinu pověření k vysvěcení pro jáhenství a kněžství svým podřízeným, podle stanov trvale nebo konečně začleněným do společnosti.
§ 2. Svěcení všech ostatních kandidátů kterékoliv společnosti se řídí právem světských svěcenců a odvolává se jakékoliv opačné dovolení, udělené pro představené.
Kán.1020
Listina pověření k vysvěcení se vystavuje až po získání všech svědectví, které právo vyžaduje podle kán. 1050 a 1051.
Kán.1021
Listina pověření k vysvěcení může být zaslána kterémukoli biskupovi, který je ve společenství s Apoštolským stolcem, s výjimkou biskupa, který je jiného obřadu než svěcenec, pokud nebylo uděleno papežské dovolení.
Kán.1022
Biskup světitel po obdržení zákonné listiny pověření k vysvěcení přikročí k udělení svěcení až tehdy, kdy vůbec nelze pochybovat o opravdové důvěryhodnosti této listiny.
Kán.1023
Listinu pověření k vysvěcení může ten, kdo ji vystavil nebo jeho zástupce omezit nebo odvolat, avšak byla-li již vystavena, neztrácí platnost a účinnost zánikem práva u toho, kdo ji vystavil.
Svěcenci
Kán.1024
Svátost svěcení platně přijímá pouze pokřtěný muž.
Kán.1025
§ 1. Aby byl někdo dovoleně vysvěcen na kněze nebo jáhna, vyžaduje se, aby na základě zkoušky vykonané podle normy práva měl náležité vlastnosti podle úsudku vlastního biskupa nebo příslušného vyššího představeného, aby nebyl stižen žádnou iregularitou ani žádnou překážkou a splnil předpoklady podle kán. 1033 – 1039; kromě toho musí být doklady podle kán. 1050 a provedeno zjišťování podle kan. 1051.
§ 2. Kromě toho se vyžaduje, aby byl podle přesvědčení zákonného představeného považován za vhodného k církevní službě.
§ 3. Biskupovi, který světí vlastního podřízeného, určeného ke službě v jiné diecézi, musí být známo, že svěcenec bude včleněn do té jiné diecéze.
Požadavky na svěcence
Kán.1026
Aby někdo obdržel svěcení, musí mít náležitou svobodu; je zakázáno kohokoliv jakýmkoliv způsobem a z jakéhokoliv důvodu nutit k přijetí svěcení, anebo kanonicky vhodného odvracet od přijetí svěcení.
Kán.1027
Kandidáti jáhenství a kněžství se důkladně připraví vzděláním podle norem práva.
Kán.1028
Diecézní biskup a příslušný představený dbají, aby kandidáti před přijetím svěcení byli řádně poučeni o tom, co patří ke svěcení, a o povinnostech z něho plynoucích.
Kán.1029
Ke svěcení se připustí pouze ti, kteří podle moudrého rozhodnutí vlastního biskupa nebo příslušného vyššího představeného, po zvážení všech okolností, mají neporušenou víru, jsou vedeni správným úmyslem, mají náležité znalosti, mají dobrou pověst, jsou mravně bezúhonní, osvědčili se ve ctnostech a mají další vlastnosti, tělesné a duševní, vhodné pro přijetí svátosti svěcení.
Kán.1030
Pouze ze závažného kanonického důvodu, i když tajného, může vlastní biskup nebo příslušný vyšší představený sobě podřízenému jáhnu určenému ke kněžství zakázat přijetí svěcení na kněze; jáhen může podat správní odvolání podle norem práva.
Kán.1031
§ 1. Svěcení na kněze se uděluje pouze těm, kdo dovršili dvacátý pátý rok věku a jsou dostatečně vyzrálí; zachová se mezidobí alespoň šesti měsíců mezi jáhenským a kněžským svěcením; ti, kteří jsou určeni pro kněžství, připustí se k jáhenskému svěcení teprve po dovršení dvaceti tří let věku.
§ 2. Kandidát trvalého jáhenství, který není ženatý, se připustí k jáhenskému svěcení až po dovršení alespoň dvacátého pátého roku věku; kdo jsou ženatí, až po dovršení alespoň třicetipěti let a se souhlasem manželky.
§ 3. Biskupským konferencím přísluší vydat normu, kterou se stanovuje vyšší věk pro přijetí kněžského svěcení a trvalého jáhenství.
§ 4. Dispenz, která přesahuje jeden rok z věku požadovaného normami § 1 a § 2, je vyhrazena Apoštolskému stolci.
Kán.1032
§ 1. Kandidátům kněžství je možno udělit jáhenství až po skončeném pátém ročníku filozoficko-teologického studia.
§ 2. Po ukončení studia se jáhnové podílejí na pastorační péči po vhodnou dobu, stanovenou biskupem nebo příslušným vyšším představeným; přitom vykonávají jáhenskou službu před vysvěcením na kněze.
§ 3. Kandidáti trvalého jáhenství obdrží jáhenské svěcení až po ukončení doby vzdělávání.
Požadavky před udělením svátosti svěcení
Kán.1033
Dovoleně se svěcení uděluje pouze tomu, kdo přijal svátost biřmování.
Kán.1034
§ 1. Kandidátu jáhenství nebo kněžství se udělí svěcení až potom, když byl liturgickým obřadem přijat od představeného podle kán. 1016 a 1019 mezi kandidáty, když před tím předložil tomuto představenému svou písemnou žádost vlastní rukou napsanou a podepsanou a představený ji písemně přijal.
§ 2. Toto přijetí není závazné pro ty, kdo byli sliby včleněni do duchovenské společnosti.
Kán.1035
§ 1. Před přijetím jáhenství, ať trvalého nebo přechodného, se vyžaduje, aby kandidát přijal služby lektora a akolyty a po vhodnou dobu je vykonával.
§ 2. Mezi přijetím služby akolyty a udělením jáhenství je mezidobí v trvání šesti měsíců.
Kán.1036
Aby kandidát mohl obdržet jáhenství nebo kněžství, předloží vlastnímu biskupovi nebo příslušnému vyššímu představenému vlastnoručně napsané a podepsané prohlášení, jímž osvědčuje, že dobrovolně a svobodně hodlá přijmout svátost svěcení a že se chce natrvalo věnovat církevní službě, a zároveň požádá o udělení svěcení.
Kán.1037
Kandidát trvalého jáhenství, který není ženatý, a kandidát kněžství se připustí k jáhenskému svěcení jen tehdy, když předepsaným obřadem přijal veřejně před Bohem a církví závazek celibátu nebo složil doživotní sliby v řeholní společnosti.
Kán.1038
Jáhnovi, který odmítl přijmout kněžství, může být zakázán výkon přijatého svěcení jen v případě, že mu v tom brání kanonická překážka nebo jiný závažný důvod podle rozhodnutí diecézního biskupa nebo příslušného vyššího představeného.
Kán.1039
Všichni, kteří mají přijmout vyšší svěcení, vykonají duchovní cvičení v trvání alespoň pěti dnů, a ordinář stanoví místo a další požadavky; před udělením svěcení se musí biskupovi oznámit, že kandidáti řádně tato cvičení vykonali.