Křest

Křest dětí
O křest žádají rodiče dítěte v místě svého bydliště, ve farnosti kde praktikují svou víru alespoň jeden měsíc předem. Protože při křtu dítěte rodiče a kmotři slibují, že zajistí křesťanskou výchovu dítěte, mají rodiče během přípravy dát církvi záruky, že jsou ochotni a schopni tento závazek plnit.

ZVĚTŠÍTE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK

Nejsou-li dostatečné záruky, je třeba přípravu prodloužit o důkladnější náboženské poučení rodičů /v délce přibližně 10 měsíců/anebo odložit křest až do doby, kdy budou záruky dostatečné. Kmotrem může být jen katolický křesťan, vyučený ve víře, biřmovaný, žije-li v manželství, tak církevně oddaný. Kmotr nemusí být příbuzným dítěte. Stačí jeden kmotr. Jsou-li dva, ať je to muž a žena /nemusí to být manželé/. Rodiče a kmotrové si vykonají před křtem dítěte dobrou svátost smíření /lidově zpověď/ a v den svatého křtu přistoupí ke svatému přijímání. Termíny setkání podle individuální domluvy ve farní kanceláři. 

Křest dospělých
Příprava ke křtu dospělého trvá minimálně jeden rok. Termíny setkání podle individuální domluvy ve farní kanceláři.

Křest podle Církevního práva

Kán.849

Křest, brána k svátostem, je ke spáse tak nutný, že musí být přijat buď skutečně nebo touhou; jím jsou lidé zbaveni hříchu, znovuzrozeni v děti boží a trvalým znamením připojeni ke Kristu a včleněni do církve; platně se uděluje pouze omytím pravou vodou spolu s náležitou slovní formou.

Udělování křtu

Kán.850

Křest se uděluje obřadem předepsaným ve schválených liturgických knihách, kromě případu naléhavé nutnosti, kdy je nutno zachovat pouze to, co se vyžaduje k platnosti svátosti.

Kán.851

Udělení křtu je třeba náležitě připravit, a proto:

1. dospělý, který chce přijmout křest, se přijme do katechumenátu, a pokud je to možné, uvádí se jednotlivými stupni do této svátosti podle řádu uvádění, upraveného biskupskou konferencí a podle zvláštních předpisů, od ní vydaných.
2. rodiče dítěte, které má být pokřtěno, a ti, kdo hodlají být kmotry, se řádně poučí o významu této svátosti a o povinnostech s ní souvisejících; farář sám nebo prostřednictvím jiných se stará, aby rodiče byli náležitě připraveni pastoračním poučením i společnými modlitbami; k tomu shromáždí více rodin a dle možnosti je navštíví.

Kán.852

§ 1. V kánonech obsažené normy o křtu dospělých se vztahují na všechny, kdo po skončení dětství nabyli užívání rozumu.

§ 2. Na roveň dítěti je postaven, i pokud jde o křest, ten, kdo nemá užívání rozumu.

Kán.853

Je třeba, aby voda, která se má použít při udílení křtu, byla posvěcena podle předpisů liturgických knih, nejedná-li se o případ nutnosti.

Kán.854

Křest se uděluje buď ponořením nebo politím, při zachování předpisů biskupské konference.

Kán.855

Rodiče, kmotři a farář dbají, aby se nedávalo jméno, které je cizí křesťanskému smýšlení.

Kán.856

Křest je možno udělovat v kterýkoliv den, avšak doporučuje se, aby se obvykle uděloval v neděli nebo, je-li možné, na Bílou sobotu.

Kán.857

§ 1. Vlastním místem pro křest je kostel nebo kaple, kromě případu nutnosti.

§ 2. Dospělý se zpravidla křtí ve vlastním farním kostele a dítě ve vlastním farním kostele rodičů, pokud spravedlivý důvod nedoporučuje něco jiného.

Kán.858

§ 1. Každý farní kostel má křtitelnici, při zachování dříve získaného zvláštního práva jiných kostelů.

§ 2. Místní ordinář smí po poradě s místním farářem k prospěchu věřících dovolit nebo přikázat, aby byla křtitelnice také v jiném kostele nebo kapli na území téže farnosti.

Kán.859

Jestliže křtěnec nemůže bez velkých obtíží přijít nebo být donesen do farního kostela nebo do jiného kostela nebo kaple podle kán. 812, § 2 pro vzdálenost místa nebo jiné okolnosti, může a má být křest udělen v jiném bližším kostele nebo kapli anebo na jiném vhodném místě.

Kán.860

§ 1. V případě nutnosti se z vážného důvodu s dovolením místního ordináře může křest udělit v soukromých domech.

§ 2. V nemocnicích se křest uděluje pouze v případě nutnosti nebo z jiného pastoračního důvodu, pokud diecézní biskup nestanovil jinak.

Udělovatel křtu

Kán.861

§ 1. Řádným udělovatelem křtu je biskup, kněz a jáhen, při zachování ustanovení kán. 530, odst. 1.

§ 2. Za nepřítomnosti nebo při zaneprázdnění řádného udělovatele uděluje dovoleně křest katechista nebo jiný k tomuto úkolu místním ordinářem pověřený a v případě nutnosti dokonce kterýkoliv člověk, který má náležitý úmysl; pastýři duší, hlavně farář se starají, aby věřící byly poučeni o správném způsobu udílení křtu.

Kán.862

Nikomu není dovoleno, kromě případu nutnosti, udílet bez náležitého dovolení křest na cizím území, i kdyby šlo o jeho podřízené.

Kán.863

Křest dospělých, alespoň těch, kteří dovršili čtrnáctý rok, se oznamuje diecéznímu biskupovi, aby, jestliže to uzná za vhodné, sám jej udělil.

Křtěnci

Kán.864

K přijetí křtu je způsobilý každý člověk, a to pouze člověk dosud nepokřtěný.

Kán.865

§ 1. K udělení křtu dospělému se vyžaduje, aby projevil svou vůli přijmout křest, aby byl dostatečně poučen o pravdách víry a povinnostech křesťanů a osvědčil se v křesťanském životě během katechumenátu; také se vybídne ke vzbuzení lítosti nad svými hříchy.

§ 2. Dospělý, který je v nebezpečí smrti, může být pokřtěn, jestliže má nějaké poznání základních pravd víry, nějakým způsobem projevil svůj úmysl přijmout křest a přislíbil, že bude zachovávat přikázání křesťanského náboženství.

Kán.866

Dospělý, který byl pokřtěn, je hned po křtu biřmován, zúčastní se mše a přijme sv. přijímání, pokud tomu nebrání vážný důvod.

Kán.867

§ 1. Rodiče jsou povinni dbát, aby jejich děti byly pokřtěny v prvních týdnech po narození; co nejdříve po narození nebo i před ním přijdou k faráři, aby požádali o křest dítěte a náležitě se na něj připravili.

§ 2. Jestliže je dítě v nebezpečí smrti, pokřtí se bez průtahů.

Kán.868

§ 1. Aby dítě bylo dovoleně pokřtěno, je třeba:

1. souhlas rodičů nebo alespoň jednoho z nich nebo těch, kdo jsou zákonně na jejich místě;
2. opodstatněná naděje, že dítě bude vychováno v katolickém náboženství; jestliže tato zcela chybí, odloží se křest podle předpisů partikulárního práva a důvod se oznámí rodičům.

§ 2. Dovoleně se v nebezpečí smrti křtí dítě katolických i nekatolických rodičů, i proti jejich vůli.

Kán.869

§ 1. Jestliže je pochybnost, zdali někdo byl pokřtěn nebo zdali byl křest udělen platně, a pochybnost zůstává i po řádném pátrání, udělí se mu křest pod podmínkou.

§ 2. Pokřtění v nekatolickém církevním společenství se křtí pod podmínkou jen tehdy, jestliže je vážný důvod k pochybnosti o platnosti křtu vzhledem k použité látce a slovní formě při udílení křtu a vzhledem k úmyslu dospělého křtěnce a udělovatele křtu.

§ 3. Jestliže v případech podle § 1 a 2 zůstává pochybnost o udělení křtu nebo o jeho platnosti, udělí se křest teprve po poučení dospělého křtěnce o svátosti křtu a sdělení důvodů k pochybnosti o platnosti křtu, a to jemu nebo, je-li dítětem, jeho rodičům.

Kán.870

Odložené nebo nalezené dítě se pokřtí teprve po tom, kdy se bedlivým pátráním zjistí, že nebylo pokřtěno.

Kán.871

Plody z potratů se křtí, jestliže žijí, a pokud je to možné.  

Kmotři

Kán.872

Pokud je to možné, má křtěnec kmotra, který má pomáhat dospělému křtěnci v uvedení do křesťanského života, křtěnce dítě představuje spolu s rodiči u křtu a snaží se, aby pokřtěný žil křesťanským životem, odpovídajícím křtu, a věrně plnil křestní závazky.