Modely Církve

 

1.       Farnost čeká na obsluhu /ZÁSOBOVÁNÍ/

Farář nebo administrátor farnosti je tím, kdo dává. Život farnosti je poznamenán myšlenkou obsluhy. Takové očekávání může správci připravit bezesné noci. Každá skupina ve farnosti má své nároky: farář musí navštěvovat nemocné, má vymyslet něco pro dětskou bohoslužbu, rozproudit život mládeže, ministrantů, naplánovat výlet důchodců, navštěvovat konvertity, měl by sestavit zajímavý farní časopis, webovou stránku farnosti, psát projekty na opravu kostela, fary, dělat farní kroniku a účetnictví, organizovat náboženství, přípravu na svátosti, dětské tábory atd.

2.       Obsluhovaná farnost s trochou účasti /ZÁSOBOVÁNÍ SE ZÁVOZNÍKEM/

Jen málo je farností, kde tento krok již dávno neučinili. Farář má mnoho pomocníků a pomocnic, kteří jej podporují. Jeho úkoly jsou rozloženy na více lidí.

3.       Společné zamyšlení /PŘECHOD PLNÝ OTÁZEK/

Skupiny a kroužky začínají přemýšlet. Členové farnosti poznávají, že jsou více než pomocníky a pomocnicemi nebo prodlouženýma rukama faráře nebo administrátora. Křtem a biřmováním  jsou Kristem bezprostředně pověřeni, aby Kristovo poselství žili a dosvědčovali.

4.       Dělení odpovědnosti /SPOLUODPOVĚDNOST/

Členové farnosti poznávají svoji zcela osobní odpovědnost. Cítí, že by měli se svými dary a možnostmi odpovědět na Boží výzvu. Činnost křesťanů bude stále méně určena mentalitou pomocníků a více připraveností spolupracovat na příchodu Božího království. „Nenazývám už vás služebníky, ale přáteli,“ říká Ježíš apoštolům. Přítel se neptá, co se zkrátka musí udělat, nýbrž bere věc svého přítele za svou. Být křesťanem se stává životním programem.

5.       Společenství složené z řady společenství /MYSTICKÉ TĚLO KRISTOVO/

Farnost není „fůra“ křesťanů, ale živý organismus, který se stále více stává tělem Kristovým. Jako je pro stavbu buňky rozhodující její jádro, tak je boží slovo a svátostný život centrem jednotlivých skupin a buněk farnosti. V přehledných skupinách a společenstvích lidé vzájemně sdílejí život a víru.  Svátosti a Boží slovo není jen čímsi pro zvlášť zaujaté kroužky, spíše je rozhodujícím faktorem společenského života křesťanů.