schola – CHALOUPKA 2021 – MISE DO MISIE

Zvonek zvoní, škola končí … a chaloupka začíná!

Prázdniny sotva začaly a my už je trávíme společně v pastoráku tak, jak každý rok. Tentokrát však hnedka s příchodem léta a volných dní. Vysvědčení jsme si doma skoro ani neužili, ale oslavit konec školního roku jsme samozřejmě nezapomněli. S pizzou v puse a pohádkou na plátně jsme se přenesli do dob svaté Johanky z Arku, která, spolu s Ignácem z Loyoly, byla patronkou našich prázdninových dnů. Tento rok jsme se stali rytíři dnešní doby, tedy misionáři.

Abychom se lépe vžili do role rytířů, jejichž ctnosti jsme se snažili po dobu pěti dnů nabýt, oblékli jsme hnědé hábity, za opasek zastrčili meče, vyslechli si pár rad od otce Františka, který misie zažil na vlastní kůži, nahodili úsměv na tvář a vyrazili mezi lidi.

Při pouti po okolních vesnicích jsme se stali středem pozornosti, protože přehlédnout 12 dětí v jednotných pláštích opravdu nešlo. Z hrozenkovského kostela rovnou na výbornou zmrzku, přes Kačák do Karolinky, až zpět k nám do Karlovic, tak vypadala naše výprava. Cestou jsme zažili spoustu kouzelných chvil. A to doslova. Potkat na cestě Sněhurku se opravdu nestane jen tak někomu a vyfotit se s ní, o tom si může mnoho lidí nechat jen zdát. My jsme měli ale to štěstí, že se o sen nejednalo a jednu fotku jsme s ní udělali. O svačinu jsme se v Karolince rozdělili s členy policejní jednotky, kteří nám na oplátku slíbili ochranu. Po příjezdu zpět do Karlovic jsme byli plni radosti z toho, koho nám Bůh poslal do cesty.

Další dny byly plné natáčení. Rozhodli jsme se totiž, že si společně zahrajeme v pohádce/filmu, který bude zachycovat téma naší chaloupky. I přes to, že se s herectvím někteří z nás setkali úplně poprvé, s téměř hodinovým filmem Dobrodružství hrdinů z Leoteronu jsme byli spokojeni a jeho premiéru oslavili s kelímkem šampaňského (samozřejmě dětského).

Během chaloupky jsme si nezapomněli ani zazpívat na svatbě, při které se k našim nástrojům přidalo i violoncello, jehož libé tóny se kostelem krásně nesly a náš zpěv obohatily.

Sobotní odpoledne pokračovalo šermířskou výukou rytíře Viléma z Donnberka (spolužáka naší Aničky), který nás ohromil nejenom šermířskými schopnostmi, ale také schopností naučit tomuto jeho umu nás, obyčejné a tak trochu potrhlé děcka smějící se úplně všemu. Teď už každý z nás ví, že slovo MEČOVAT je přísně zakázané a po jeho vyslovení se z vás může stát bezhlavý rytíř (jak jedna z našich fotek naznačuje).

I když si na hradech sami rytíři nevaří, my jsme se práce nebáli ujat a přípravu večeře pojali opět jako soutěž Master Chef Schola. Nikdy bychom si nedokázali představit, jaké zajímavé pokrmy se dají vytvořit z obyčejných nudlí.

Poslední večer jsme strávili v kostele, kde jsme Panně Marii poděkovali za všechny naše zážitky. Po společné modlitbě následovalo pasování na rytíře, při kterém dostal každý z nás křížek jako památku na to, že jsme se stali Božími rytíři schopnými bránit náš křesťanský postoj kdykoliv a kdekoliv.